Historie
Kapitola čtvrtá - Novodobé dějiny (2002)
Uběhl rok od sepsání předchozích řádek. Můžeme trochu zabilancovat a rok 2002 shrnout. Počáteční nadšení se ukázalo mnohem větší než znalosti a zkušenosti, a tak na prahu čtvrtého roku existence skupiny můžeme snad udělat čáru za "přípravným" obdobím a začít brát našeho koníčka trochu víc vážně. Skupině přestává vyhovovat dosavadní "bitevní" zaměření. Začínáme připravovat vystoupení, pokoušíme se pomalu nahrazovat nedobové "hurá" vybavení a kostýmy zbraněmi a zbrojí dle historických pramenů a hlavně, získáváme domovské právo na tvrzi Mrač nedaleko Benešova. Okamžitě zahajujeme práce na jejím zvelebení, podnikáme první veřejné vystoupení a chystáme na léto 2003 bitvu z období třicetileté války.
Máša, březen 2003
Kapitola třetí - Přečiny
Většina stávajících členů měla naštestí tak podobné cíle a zájmy, že nic nebránilo překotnému rozvoji. Ze zakládajících členů odešel prakticky jen Medvěd, několik nováčků přišlo a když zjistili, že zadarmo a bez nasazení to nejde, zase odešlo. Ostatní od té doby stále rozšiřují arzenál zbraní, šatnu kostýmů a zdokonalují se v bojové technice. Nicméně jsme se rozhodli, narozdíl od jiných skupin, že stále ještě není ve skupině tolik dobře šermujících členů, aby bylo možné sestavit vlastní divadelně šermířské představení a pořádat veřejná (a placená) vystoupení. Skupina se tak zatím zůčastňuje pouze hromadných rekonstrukcí bitev a šarvátek, sbírá zkušenosti a přehled. Ale možná už za krátký čas...
sepsal Máša, řečený Skromný, v dubnu LP 2002
Kapitola druhá - Činy
Nechci se chlubit, koneckonců moje vrozená skromnost by mi to nikdy nedovolila, ale pak jsem už všechny důležité věci organizoval Já! Ze skromnosti se tu zmíním pouze o sestavení stanov, jejich schválení na ministerstvu vnitra (tady chci poděkovat stránkám pardubické skupiny Rabidus za návod), registraci občanského sdružení na statistickém úřadě a na finančním úřadě... Né že bych Vás chtěl unavovat výčtem těch úřadů, ale to jen tak abyste měli představu, co jsem Já všechno musel - no dobře, jak jsem řekl, skromnost mi nedovoluje... Pak taky někdo sehnal na zimní měsíce tělocvičnu ve vršovické sokolovně, myslím, že jsem to nebyl já, no škoda... Zato jsem to byl já, kdo se U Plevů namazal s pochybným individuem se zájmem o historii a dobovou hudbu a přitáh ho na plácek. Tušíte správně, z individua se vyklubal další skalní člen - Petr. Skupinoví nováčci se na podzim pod mým (ano, zase Já) vedením začali učit ovládat kord, rapír a některé další zbraně. No zkrátka boží hod léta páně dvoutisícího nás zastihl již v plné parádě.
Kapitola první - Myšlenka
Kdysi před dávnými a davnými lety, asi tak okolo podzimního čtvrtka 1999, dal šermířský veterán Dědek sbohem Larsovi a Lamě a spolu s několika spolužáky z Larsovy školy (s Martinem a Medvědem) vymysleli slovo Baradela. Co s tak pěkným slovem? Inu, co třeba jako název nové šermířské skupiny, řekli si. A jak řekli, tak udělali. Tedy začali dělat. Tedy pozvolna začali dělat. No prostě na jaře praštili pěstí do stolu, až pěna vyšplouchla, sakra chlapi, musíme už sakra začít! Našel se plácek kousek od Dědkovýho muzea zbraní, uřízly se klacky v roští a šup, začlo se rozdávat po papuli. Tato praBaradela se pak zúčatnila několika bitev (Bechyně 1999, Vyšehrad 2000) a právě se uprostřed léta chystala na plácku na další, když šel okolo pes. Za psem visel špagát. A na konci toho špagátu Já.
Jak jsem ty induvidua uviděl, vznikla láska na první pohled. Zjistivše, že se partička chystá na Krňanské rabování, které začíná druhý den ráno, běžel jsem domů oprášit kord a už alespoň o číslo menší kostým a vzpoměl na idilické mládí v pardubické skupině Kornelius. Druhý den ráno jsme se sešli v Krňanech, probojovali se bitvou, a později legendami opředený noční pochod do Štěchovic jen potvrdil naši stejnou krevní skupinu.